| Lovosický dnešek 6/2002 | strana 3 | |
|
Naše hory nejsou strmé,
ne tolik..
To jen malíř je tak vidí :
Jako strážce bdělé,
jako bránu chladným větrům zavřenou,
jako svědky,
co vše vidí, ale
nic neřeknou…
Naše hory jsou jak peřina:
Je pod nimi teplo,
jako doma…
Jako doma.
---
Ale proč -
jako ?
Tom Ha
Matiční škola v Lovosicích byla otevřena 17. září 1902 jako jednotřídní. Krátká oznamovací věta sděluje pro všechny české občany, kteří v té době v Lovosicích žili, výsledek dlouholetého snažení mnoha lidí. Vraťme se do doby dávno minulé, do 19. století. Pradědeček Ing. Zdeňka Kaftana uschoval sešit se zápisy z let 1890 - 1893 ze zasedání Národní jednoty severočeské v Lovosicích. Naši předkové si přáli udržet v Lovosicích český jazyk, chtěli českou školu, uvědomovali si, že tím udrží i český národ.
Nevíme, kdy myšlenka o zřízení české školy v Lovosicích poprvé padla, ale je jisté, že místní odbor Národní jednoty severočeské byl ustaven v blíže neurčené době v r. 1890. (Před tím údajně usilovali lovosičtí Čechové o zřízení české matiční školy již r. 1881, nebyla na to však ještě vhodná doba.) Cílem bylo podporovat český živel na území v té době obývaném převážně Němci. Ve významném protokolu z 30. července 1893 je zaznamenáno (tehdejší pravopis a styl jsem převedla do řeči současné):
"Je poukazováno na četné překážky, které se staví Národní jednotě severočeské v jejím působení. Zaprvé, uvažuje-li se o zřízení české školy ve smíšené obci, nastává tu boj o existenci jak dělníků, tak i samostatných řemeslníků. Velkou odpovědnost nese naše inteligence, která se povětšinou straní naší svaté věci. Jak by zde mohli zapůsobit zámožní Čechové - hlavně zřízením krajinských spolků v průmyslovém odvětví, vždyť je známo, že český dělník je pro svou rukodělnou dovednost vždy vyhledáván.
Volné návrhy:
Další pokusy učinil v r. 1898 Dr. Pacovský, tehdejší soudce v Lovosicích, občan Háva a odbor Ústřední Matice školské v Roudnici. Roku 1900 se ujal akce roudnický odbor Národní jednoty severočeské. Stále však chyběly finanční prostředky a problém byl i se získáním vhodné parcely. Nakonec bylo rozhodnuto, aby byla koupě provedena prostřednictvím německého prostředníka. Byla získána soukromnice v Praze Hermína Knöchlová, která byla ochotna za odměnu koupi zprostředkovat. Skutečně se jí podařilo věc zdárně provést, parcelu koupila 7. května 1901 a již 20. května téhož roku ji prodala Matici. Povstal z toho velký poprask v německém tisku, Knöchlová byla prohlášena za bezectnou a jednání Matice odsouzeno jako lstivé a bezcharakterní. Problémy vznikly ještě s oznámením přestavby domu na školu (úprava učeben a školních záchodů), Matice byla dokonce odsouzena na 5 dnů do vězení, místodržitelství však rozhodlo, že rozsudek je vadný a dále již k žádné žalobě nedošlo.
Vraťme se tedy k začátku článku: Do školy chodilo z počátku 55 dětí, prvním řídícím učitelem byl Emanuel Šrámek, který přišel do Lovosic z Liberce. Zřídil též hudební kroužek, který koncertoval nejen v Lovosicích, ale i v okolních městech. Osvětovou činnost propagoval pan řídící pořádáním přednášek se světelnými obrazy.
Již v r. 1903 bylo započato se stavbou přístavby pro 2 třídy u vily původně pro školu koupené. Stavba byla dokončena v r. 1904 a vysvěcena 11. září. V té době se ve dvou třídách vyučovalo již 151 žáků, ve školním roce 1908-9 stoupl jejich počet na 176 a zřízena třetí třída. V r. 1911 byla otevřena třída čtvrtá, škola měla již 247 žáků. a v r. 1912 se zvýšil jejich počet na 268. Ve škole se vyučovalo i po válce (v r. 1919 - 442 děti).
Kromě již jmenovaných se z místních vlastenců zúčastnili prací pro českou školu ještě Strejcovský, F. Heller, později Dr. Tippmann, pí. Tippmannová, p. Kaftan a mnoho jiných. Všichni na ně můžeme s hrdostí vzpomínat.
Hz
Zpracováno podle publikace »25 let české školy v Lovosicích« ze sbírky lovosického sběratele p. Miroslava Nesvarby.
křížkem ho navštěvuje!
Úctyhodného věku 95 let se 21. dubna 2002 dožila paní Marie Robouská z lovosické čtvrti Nový Klapý. Přejeme paní Robouské spolu s její rodinou spolehlivé zdraví, dobrou náladu a lásku ještě po mnoho let…
Hledáme mezi lovosickými starousedlíky, nebo mezi občany, kteří v okupaci bydlili v Lovosicích někoho, kdo si pamatuje na odvážení původních zvonů z věže lovosického kostela za druhé světové války. Vůbec nejlepší by byly písemnosti, nebo dokonce fotografie. Prosíme pamětníky, kteří dosud žijí, nebo jejich potomky, kterým takové doklady po předcích zůstaly, aby - pokud chtějí pomoci - se přihlásili v redakci a nabídli své doklady alespoň ke zkopírování.
Původní doklady by jim pak byly po úředním ověření kopií vráceny.
- red -
…a velmi se omlouvám paní Jitce Salačové, autorce námi otiskovaného seriálu cyklotras - výletů na kole po našem okolí. I ten nejdokonalejší redaktor se umí dobře švihnout a já mám do jakési dokonalosti velmi daleko.
Přepisuji text, jsem hotov, jen autor chybí… Zazvoní telefon : …ano paní Plicková, budu se těšit paní Plicková. A už je paní Plicková nezaslouženě pod článkem paní Salačové. Ani po dvou korekturách textů jsem na to nepřišel…
Lituji… Čampulka
Vzpomínat budou rodiny i přátelé…
| Lovosický dnešek 6/2002 | strana 3 | |
|