Witajće k nam aneb Velikonoce u Lužických Srbů

V neděli na Boží hod velikonoční uspořádali lovosičtí turisté zájezd do hlavního města historického území Lužice Budyšína (lužickosrb. Budissin, něm. Bautzen). Bylo jasné slunečné ráno a autobus pana Adámka s výletníky si to zamířil na přejezd Jiříkov - Seifhennerdorf. V Německu nás přivítaly velikonočně vyzdobené vesničky a městečka, na zahrádkách byly nízké stromky opentleny velikonočními vajíčky a na každém vhodném místečku byly mísy s jarními květinami a velikonočními symboly. Že jsme v Německu, o tom svědčily i cyklistické červené pruhy na chodnících, téměř stoprocentní čistota na ulicích a nádoby na tříděný odpad. Překvapily nás mnohé větrné elektrárny, i když se točilo jen málo z nich, bylo téměř bezvětří.

Do Budyšína jsme přijeli téměř přesně na procesí velikonočních jezdců. V Lužici v posledních letech obnovili staré lidové tradice, z nichž nejvýznamnější je právě jejich jízda . Tento starý lužickosrbský zvyk měl přinést zemi požehnání. Hluboce věřící křesťané se na tuto slavnost připravují celý rok. Nejenže musí mít krásného a zdravého koně, ale každý jezdec má také po celý rok chodit do kostela, jinak není hoden zařadit se do průvodu. Jezdcům se říká križerjo. Pánové v cylindrech a žaketech na překrásně vyzdobených koních jeli v dvojřadu okružní jízdy a zpívali lužickosrbsky nábožné zpěvy.

Překrásný pohled se nám naskytl u kláštera St. Marienstern. V čele procesí byly neseny dvě církevní korouhve a kříž. Průvod dvojřadu asi dvou set koní, na nichž seděli na modrých vyšívaných dekách s beránky důstojní muži v cylindrech, u kláštera třikrát objel shromážděné návštěvníky za zpěvu chorálu. Prohlédli jsme si také klášter, založený v r. 1248, kde se vyskytoval i znak českého lva (území patřilo za králů Přemysla Otakara II. a Jana Lucemburského do Českého království).