DZCL

První zahraniční investor

Významným dnem pro Lovosice se stal 1. listopad letošního roku. Na veřejné schůzi Zastupitelstva podepsal starosta města Jan Kulhánek smlouvu s prvním zahraničním investorem - japonskou firmou Tris zastoupenou její českou dceřinou společností Tris Czech, s.r.o., za kterou podepsal smlouvu její prezident Mikio Hayashibara.

Společnost Tris jako první kupuje pozemky v lovosické průmyslové zóně Dopravně zbožového centra. Japonci mají v úmyslu zahájit výstavbu na ploše 26 029 m2 ve IV. etapě DZCL začátkem roku 2002.

TRIS se zabývá výrobou uhlíkových kartáčů. Ty jsou velmi důležitou součástí motorů a generátorů. Největšími zákazníky společnosti jsou automobilky. Jejich výrobky se montují do startérů, alternátorů, palivových čerpadel, stěračů, motorů do větráků, ventilátorů a mnoha dalších menších motorů v automobilu.

Prezident společnosti M. Hayashibara poděkoval všem za vstřícnost při jednáních a mimo jiné řekl:

„Dnes mohu hrdě prohlásit, že naše volba postavit továrnu v Lovosicích byla správná. Japonci mají tu povahu, že pokud někdo vytipuje nějakou oblast, všichni se o ni hned zajímají. To je ten důvod, proč se mnoho japonských firem najednou zajímá o Lovosice. Naše volba neznamená jen postavit zde nějakou továrnu, chceme se také stát významným přispěvatelem při průmyslovém rozvoji Lovosic. Velikost naší továrny není nijak značná. Továrna v České republice nebude jen producentem výrobků, ale také centrálou pro celou Evropu. Naše společnost se tedy bude i v budoucnu zcela určitě rozvíjet“.

M. Hayashibara představil vedle výrobků i svojí firmu těmito slovy:

„TRIS není velkou společností, podle velikosti naší produkce. Celkový počet zaměstnanců v Japonsku je jen 300 a ve světě 500 a více. Počet výrobků je ovšem obrovský , okolo 600 miliónů kusů každý rok v Japonsku a ve světě dosáhne, včetně České republiky, v blízké budoucnosti čísla 1 miliarda. TRIS Japan sídlí ve městě Matsusaka, které má 200 tisíc obyvatel, leží 100 km jižně od města Nagoya, které je třetím největším městem v Japonsku. V Japonsku máme dva závody a čtyři jsou v zahraničí: v USA, Číně, Thajsku a na Taiwanu. Továrna zde v Lovosicích je pátá v zámoří.“

Po slavnostním podpisu smlouvy a zápisu prezidenta Hayashibary do pamětní knihy města projednávali zastupitelé dohody o přednostním právu pro další dva japonské zájemce S prvním z nich by mohla být smlouva podepsána ještě do konce tohoto roku. Druhý zájemce s DZCL začal vyjednávat později. Zastupitelé obě dohody schválili. Jména zájemců a jejich výrobní sortiment není zatím zveřejněn. Oba zájemci jednají ještě i v jiných lokalitách ČR.

Připravil (hv)

Jak jsem se začala (a zase přestala) zajímat o komunální politiku.

„Měla bych se více zajímat o dění ve městě“, řekla jsem si jedho dne sebekriticky. „Mám tu muže, domov, přátele. A potom, za chvíli tu budou obecní volby a já si o našich zastupitelích mohu udělat obrázek leda z toho, co mi vypravuje manžel po návštěvě veřejných zasedání zastupitelstva. Ale úsudek bych si přece měla udělat sama.“ A tak, když jsem se dozvěděla, že ve čtvrtek 1. listopadu bude zase mimořádné zasedání, překvapila jsem muže nejen odhodláním jít s ním, ale i tím, že jsem k účasti na této akci přemluvila i dvě další přítelkyně.

V sále Lovoše nás kromě zastupitelů sedělo prý asi 40. Jednání zahájil pan starosta Kulhánek, označil ho za velmi důležité a nechal schválit program tak, jak ho zastupitelé měli ve svých materiálech. Připadala jsem si tak trochu, jako když pustím rozhlas těsně po odhlášení přehledu pořadů a nezbývá mi než čekat, co to vlastně vysílají. „Moje chyba“ pokárala jsem se. „Program byl určitě v nějaké vývěsní skříňce, měla jsem se včas zajímat a nechat si to přečíst. Přece se tu nikdo nebude zdržovat tím, že by lidem říkal, o čem jednání bude!“

První bod byl věru slavnostní. První zahraniční investor přichází do Lovosic! Je to japonská firma, o které, doufejme, ještě hodně uslyšíme. Z projevů jejího představitele, jak už to bývá, jsme prozatím slyšeli hlavně řadu zdvořilostí. Aspoň tak soudím z českého překladu zástupce oné firmy. Nakolik však byl jeho překlad přesný, když Věru Čáslavskou hbitě přeložil jako Danu Zátopkovou a z Nagoji udělal největší japonské město, to si odhadnout netroufám. A jen doufám, že podobné drobné nepřesnůstky se nevyskytují v té slavnostně podepsané smlouvě. Čeho se konkrétně týkala, kolika lidem přinese vybudování montážního závodu práci, co to přinese městu, to se snad dočteme v novinách.

Když doblýskaly fotoaparáty, dobzučely kamery a japonští hosté odešli, pokračovalo se v jednání. I další body se týkaly investorů, kteří začínají projevovat zájem o naše město. Pro mne jako diváka to bylo dost nudné, protože podklady měli zastupitelé před sebou a tak jenom zvedali ruce. Až konečně přišel bod, který vyvolal bouřlivou diskusi, takže i občané se aspoň částečně dozvěděli, o čem vlastně zastupitelé hlasují.

Úvod patřil Ing. Vybíralovi z DZCL. Vysvětlil, že firma, jejíž jméno bych nejspíš zkomolila, má zájem o část pozemků, kde by vybudovala nějaké sklady, ale s podmínkou, že město dovolí postavit obchodní středisko Billu ve středu města. Pokud město tento záměr neschválí, je tu reálné nebezpečí, že v  Lovosicích odmítne investovat nejmenovaná japonská firma, o které se jednalo v předchozím bodě. Připadalo mi uhozené, že by Japonci svůj záměr investovat v Lovosicích podmiňovali možností nákupů v Bille, ještě k tomu umístěné poměrně daleko od místa, kde budou sami podnikat. Ale asi se na to dívám příliš od plotny, stejně jako na matematiku Ing. Vybírala. Opakovaně ujišťoval, že ve skladech bude zaměstnáno 135 lidí, v obchodě pak 35 lidí, což je dohromady 165 (!) lidí. A to už je na tu lovosickou nezaměstnanost pěkná náplast. Zástupce jmenované firmy pak počty trochu poopravil směrem dolů a taky malinko schladil nadšení logickým konstatováním, že ne všichni zaměstnanci budou z našeho města. Z udiveného dotazu jednoho zastupitele jsme se zase dozvěděli, že pozemek ve středu města bude firmě prodán za 100 Kč za metr čtverečný. Že je to skoro zadarmo? No ano, ale firma je tak hodná, že na vlastní náklady vybuduje kus silnice, která je potřeba. Rozpoutala se diskuse, jestli tu silnici momentálně víc potřebuje město nebo ten obchod. A já měla vztek. Opravdu bylo nutné, aby se město před zástupcem té firmy stavělo do role prosebníka?

Smát i brečet zároveň se mi chtělo, když jako jeden z argumentů pro postavení obchodního střediska ve středu města zaznělo, že „musíme myslet na ty babičky, které si taky chtějí nakoupit laciněji než u našich podnikatelů, a do Plusu to mají daleko.“ Vzpoměla jsem si totiž, jak jsem se před časem marně snažila na vedení Plusu i na Městském úřadě zjistit, kdyže má chodit na nákup občan nemotorista, aby mu permanentně nehrozilo přejetí. Odpovědi byly shodné. Supermarkety jsou pro motoristy. Že by Billa byla jiná? No, ráda se nechám překvapit.

Nemám v úmyslu vyvolávat diskusi, jestli ten „konzum“, (jak zamýšlený projekt na ploše o velikosti fotbalového hřiště, opakovaně nazýval jeden z jeho zastánců) potřebujeme nebo ne. Chtěla jsem jenom ty, kteří se z časových či jiných důvodů veřejných zasedání nezúčastňují, seznámit s pohledem obyčejné ženské na jedno snad obyčejné, snad i neobyčejné jednání. Sami se pak rozhodněte jestli se příště půjdete podívat i vy.

Ale co se mne týká - já tedy ne!

Stanislava Krajíčková