Na otázky redakce odpovídá Ing. Jiří Hrdina, odstupující šéfredaktor „Lovosického dneška“.

První otázka se nabízí hned po přečtení úvodního titulku. Proč vlastně opouštíte lovosický měsíčník v období jeho plného rozběhu?
Na to je odpověď velice jednoduchá. Především z vlastního rozhodnutí bez jakéhokoliv nátlaku. Prostě po těch téměř sedmi létech si připadám trochu unavený, hlásí se věk a i tělesná schránka poněkud chátrá. Na druhé straně cítím, že i tento časopis už potřebuje jistou „revitalizaci“, oživení novým pohledem, nové podněty a nové nápady. Proto jsem toto rozhodnutí už před rokem vydavateli ohlásil a teď k jeho realizaci dochází.

Lze bez nadsázky říci, že se Lovosický dnešek stal trvalou součástí života města. Čeho si Vy na něm ceníte nejvíce?
Odpověděl jste vlastně za mne. Právě toho, že náš měsíčník je dnes přijímán čtenáři jako samozřejmost a i to, že zhruba jeden tisíc občanů si ho pravidelně za své peníze kupuje je mi důkazem, že je tato aktivita ve městě potřebná a užitečná. Dalším příjemným faktem je, že se nám postupně podařilo získat z řad lovosických občanů takový okruh přispěvatelů, že je dnes spíše problémem přebytek než nedostatek zajímavých článků i obrázků.

Teď předchozí otázku otočím a zeptám se, co se Vám podle Vašeho názoru za těch uplynulých sedm let nepodařilo?
Na to se sice nerado odpovídá, ale i takové problémy se našly. V první řadě jsem až do současné doby hledal nejvhodnější způsob, jak informovat naše čtenáře o tak populárním odvětví jako je sport Tady je měsíční přestávka ve vydávání velikou překážkou a její zdolání odkazuji svému nástupci. Další bolestí je zánik rubriky „společenská kronika“, která doplatila na, podle mne, nedomyšlený zákon o ochraně osobních dat. Za další neúspěch pokládám to, že se mi nepodařilo přesvědčit Radu města o účelnosti zařazování městských vyhlášek jako příloh našeho časopisu.

Neodpustím si malou nediskrétnost. V minulém a tomto roce bylo ověřováno zvýšení počtu výtisků na 1100 - 1200 ks. Pro příští rok se ale počítá s návratem na původní náklad 1000 ks. Jaký je důvod?
Má-li se udržet neúměrně vysoká prodejnost regionálního časopisu nad 95 %, pak asi těch 1000 ks je pro Lovosice dostačující. V jubilejním loňském roce se zvýšený náklad odbýval poměrně dobře. Podle mého soudu prodejnosti v následujícím období ublížily dvě konkrétní věci. Jednak málo zvážené zvýšení ceny z 5.- na 6.- Kč. To není věc ceny jako takové, ale fakt, že k pětikoruně musím přidávat další minci nebo větší minci měnit. Druhým, závažnějším důvodem je zmíněný zánik oblíbené rubriky „společenská kronika“, kde se lidé dozvídali o významných jubileích, narození dětí, zlatých svatbách svých blízkých nebo známých. To je veliká škoda a tyto informace se budou jen těžko nahrazovat stejně zajímavými.

Jak si z Vašeho pohledu představujete další perspektivu tohoto časopisu?
Městský „zpravodaj“ zůstane i v budoucnu důležitým a všem dostupným informačním prostředkem pro občany města, i když zprávy, které přináší mají dnes značné zpoždění. Z tohoto titulu je samozřejmě název „Lovosický dnešek“ neadekvátní a hanlivý přídomek „Lovosický včerejšek“ je tématicky výstižnější. Úloha časopisu významně vzroste, až se Lovosice skutečně stanou městem III. stupně. Bude pak účelné, rozšířit jeho dosah na celý region. To ale znamená ve svých důsledcích zvýšení nákladu (i nákladů) oslovení dalších obcí a v perspektivě i přechod zřejmě na minimálně 14ti denní periodicitu.

Z témat okolo novin teď odbočím. Co budete teď dělat Vy? Čím se budete zabývat? Neumím si Vás představit, „jak vyložen z okna pozorujete cvrkot na ulici“.
V tom máte úplnou pravdu. To opravdu není můj styl. V nejbližší době mne ale čekají práce, které jsem právě díky novinám dost zanedbával. Ať už je to byt, dům nebo zahrada. A až nejhorší resty zprovodím ze světa, pak zhodnotím své tělesné i mentální možnosti a uvidí se, co dál.

A už úplně nakonec. Komu byste chtěl za dosavadní spolupráci poděkovat?
Těch, kterým patří můj dík je spousta. V první řadě to jsou čtenáři, kteří po téměř sedm let zachovávali přízeň našemu Lovosickému dnešku. Dále pak četní dopisovatelé, kterým náš měsíčník děkuje za to, že se nemusel stát časopisem jednoho autora. Na druhé straně lovosičtí čtenáři poznali mnoho svých spoluobčanů jako úspěšné autory zajímavých příspěvků. Další dík patří mé ženě, bez jejíž spolupráce a dohledu nad plněním termínů by pravidelné vydávání bylo nemožné. Nesmím zapomenout ani na přízeň současného pana starosty a pozitivní přístup celého Městského úřadu, na iniciativu, nápady a pomoc redakční rady a vydavatele. Jmenovitě chci ale zmínit dvě osoby, které nejvýznamněji přispěly k vytvoření tváře Lovosického dneška, jak ji známe dnes. Prvním z nich je pan Miroslav Nesvarba. Jeho zápal pro historii Lovosic, krásné staré pohlednice i jeho nové fotografie, ve kterých objevoval ne vždy doceněnou krásu našeho města - to všechno nás provázelo všemi sedmi ročníky. Druhým pak byl, dnes bohužel již zesnulý, pan ředitel Antonín Barák. Jeho postřehy a rady zavedly naše noviny na dnešní úroveň. Všem zmíněným proto ještě jednou: „Vřelý dík“!

Děkuji za rozhovor
(otázky kladl nastupující šéfredaktor Jaroslav Čampulka)