Vzpomínky a úvahy

Mnozí tvrdí, že ohni i času dokáží vzdorovat snad jen vzpomínky. Proto, pokud nám redakce dá prostor a laskavý čtenář svůj zájem, jsou tu zase pamětníci. Navazujeme tedy na poslední sondu do minulosti našeho města uzavřenou dubnem 1945.

A jak to bylo dál?

První dojem nás mladých „navrátilců” i „dosídlenců” (patřím do druhé kategorie), kteří jsme přišli do Lovosic bezprostředně po devátém květnu 1945, nebyl ani zdaleka povzbudivý. I když se šest válečných let neblaze podepsalo na vzhledu všech protektorátních měst a obcí, pak poválečné lovosické omšelé ulice, pobořená kostelní věž a přilehlé domy, posledními výstřely zkropené zdi domů a škol podél trati působily víc než depresívně. Žádný div, že někteří z nás váhali, zdali si právě toto město zvolí za svůj budoucí trvalý domov.

Nutno předeslat, že hlavní mohutný předvoj Rudé armády mířící přes naše město na Prahu dohnal tenkrát k bezhlavému úprku veškerou německou WERKSCHUTZ z lovosických továren. Tím byly nehlídané objekty vydány v plen bezohledným chamtivým živlům. O ty, mimochodem, u nás při každém revolučním zvratu, zmatku a kvasu nikdy nebyla, není a nebude nouze. Abychom si příliš nefandili!

Chronologicky seřazeno to za první světové války byli KEŤASOVÉ, po druhé ZLATOKOPOVÉ a ŠMELINÁŘI, za hlubokého socialismu MELOUCHÁŘI a VEKSLÁCI, až docházíme k dnešní moderní nedostižně technicky i legislativně vybavené stínové vládě MAFIÍ a TUNELÁŘŮ.

Ale zpět! Už minule jsme popsali, jak nesmírně bohatou pokladnicí drahých surovin, substrátů a zboží bylo za druhé světové války naše město. Ne, vážení, nepřejte si vidět vnitřní dvůr tehdejší DELI. Tam to začalo. Zlatokopové z blízkého vnitrozemí se sem okamžitě slétli jako supi. Zavětřili tady kořist nejvzácnější - POTRAVINY - JÍDLO. Během pár dnů po nich zůstala na dlažbě zdupaná skoro deseticentimetrová změť oplatek, sušenek, vzácné čokoládové máčecí hmoty a z oken vyházených rozlámaných forem, v nichž ztuhla. Stejný osud stihly i žoky nejkvalitnějšího tabáku ze skladů zaniklých firem SCHRAM či GREGER. Z cihlové VEDEPKY proti cukrovaru byly z velké části vyrabovány zásoby čistě vlněných tmavomodrých námořnických svetrů. Měle cenu téměř zlata.

Ovšem naše dnes už generace třetího věku sem do Lovosic přicházela před šestapadesáti lety s dychtivostí, nadšením a nadějemi mládí vlastním. Město nás přijalo, postupně nám poskytlo to, co jsme si od života v obnovené Československé republice nejvíc přáli: svobodu, mír, existenční jistoty. A toho všeho se nám tady dostávalo.

Přitom jediným průkazem totožnosti, který jsme svírali v ruce byla ohmataná ARBEITSBUCH PROTEKTORAT BÖHMEN UND MÄHREN (ta měla aspoň i český text - coby corpus delicti ji přikládáme). Od roku 1943 ji povinně doplňovala tzv. KENNKARTE s černobílou neretušovanou fotografií jejího nositele z anfasu a profilu. Dodnes nám ji prostřednictvím televize připomínají snímky Interpoolem stíhaných zločinců nejtěžšího kalibru. Nepochybujte, že s rozkoší byla zničena!

Pokud vás, vážení, zajímá demografické složení lovosického obyvatelstva od poloviny května přibližně do poloviny června 1945, posloužíme!

V této vzrušené, bez nadsázky zdivočelé době bylo možno po ulicích potkávat Němce s poraženeckými bílými páskami na rukávech, repatrianty v pruhovaných koncetráčnických hadrech, dosídlence s přišpendlenými po domácku vyrobenými červeno-modro-bílými vlaječkami, mladou modře oděnou ozbrojenou Revoluční gardu (po roce 1948 změněnou na Lidové milice), rozjařenou Rudou armádu obvykle s lahví vodky nad hlavou (té bylo moudré se zdaleka vyhnout), stáda černobílého frízkého skotu mezi tanky, putující po rozryté hlavní tepně na Prahu. Prostě situace a zážitky neopakovatelné, ale v paměti nás očitých svědků navždy uložené.

O tom, jak závratným tempem postupovala konsolidace poměrů po návratu exilové londýnské vlády v čele s Dr. Edvardem Benešem z Moskvy v čele s Klementem Gottwaldem po přijetí a naplňování prozatímního Košického vládního programu si povíme, pokud dovolíte, zase někdy příště.

H.R.

1. ZŠ - Sady pionýrů 355/2

Střípky za života školy

LVZ Černý Důl

Každým rokem vyjíždíme se sedmými třídami na lyžařský kurz. Tradičním místem pobytu je pro 1. ZŠ Černý Důl.

27. ledna vyjely třídy 7. a, b do ideálních horských podmínek k lyžování. Zažili jsme sněžení, mráz i slunce, vozili jsme se po upravené nové sjezdovce. Ani nás proto nemrzelo, že v Lovosicích byly vyhlášeny chřipkové prázdniny.

S ubytováním i stravou jsme byli velice spokojeni, jediným problémem byl nedostatek teplé vody.

Děti nás tentokrát překvapily svými lyžařskými dovednostmi. Všichni lyžovali dobře, dokonce i ti, kteří byli na lyžích poprvé, už druhý den jezdili na vleku. Za slunečného počasí zvládl každý závody ve slalomu.

Děkujeme za sponzorský příspěvek MUDr. Mrázovi.

Vraceli jsme se domů vylyžovaní a spokojení.

Mgr. Michaela Vochomůrková