Jarní probuzení

Švitořivý zpěv rozléhá se k ránu,
štěbetavý hlas přichází k nám z lánů,
z lánů jarně osetých,
z luk ještě nekosených.

Ten štěbetavý zvuk je znakem jara,
poslední sníh už vychřice odvála,
poslední vločky roztály na stráni,
paprskům slunečním nikdo se nebrání.

Ten ptačí zpěv rozlévá rozednění,
když nebe černé na světlé se mění,
když odchází noc a přichází den,
když odchází s nocí i poslední sen.

Ten švitořivý ranní zpěv
nám nedá ráno déle spát,
my procitneme s úsvitem
a přijmeme ten jarní vpád.

Kateřina Kosprdová

Výtvarní umělci z našeho okolí

Další z fotografií pana Slavíka nám v celé kráse představuje předjarní pohled na naši Českou bránu.

Velikonoční svátky

Velikonoce jsou svátky jara, sváteční dny probouzející se země. Na velikonoční svátky se lidé všestranně připravovali, uklízelo se v domě, čistil se dvůr i hospodářské prostory a všechno nářadí, bílila se stavení. Velkou roli ve velikonočních magických obřadech hrála voda, oheň a zeleň. Na Velký pátek se lidé chodili o půlnoci nebo ráno před východem slunce umývat tekoucí vodou v řece nebo potoku, aby byli čerství a zdraví. Do vody rovněž vodili plavit dobytek. Velkopáteční vodou se kropilo obydlí i hospodářské náčiní. Na Bílou sobotu se třením rozněcoval živý, nový oheň, kterému se přisuzovala očistná a ochranná moc. Z dřeva posvěceného tímto ohněm se dělaly křížky, které se dávaly do polí, kde měly chránit přírodu. Ochranný význam se připisoval i zeleni: jívovým ratolestem a lískovým hůlkám posvěceným o Květné neděli - ty se uchovávaly v domech a zabodávaly se do země.

Zpráva z roku 1610 uvádí, že v době Velikonoc v samotné Praze prodávali po ulicích dlouhé pestrobarevné metly. Každý prý si koupil alespoň jednu a běhal s ní po městě.

Lidé vytvořili pro pomlázkovou obchůzku celou řadu názvů: pomlázka, šlahačka, šibačka, mrskačka, mrskut, tatarovačka, houdačka, binovačka a jiné.

V lidových představách bylo šlehání zelenými pruty nebo polévání vodou o Velikonocích spojeno s představou přenášení síly probouzející se přírody na člověka, na jeho krásu a zdraví. Také se věřilo, že pomlázka od prvního koledníka přináší do domu štěstí.

V. Tinková
(s použitím pramenů)