Na otázky redakce odpovídá pan Mgr. Zdeněk Bárta evangelický farář a nově zvolený senátor za náš obvod.

Vážený pane senátore, priority Vašeho volebního programu byly již zveřejněny formou letáčků, a proto je jen pro naše čtenáře stručně uvedu. Jsou to: Vymahatelné právo, ne korupčním politikům, vstup do EU, zastavit vylidnění venkova, stop drogám u dětí a ano občanské společnosti. Posledním bodem pak je nezávislý a výkonný senát s podtitulem: „Nezavrhujme senát, budeme ho ještě potřebovat!“ Jak tedy Vy cítíte a ospravedlňujete potřebu této, tak málo populární instituce?
Jsem přesvědčen, že senát má opravdu své důležité místo v ústavním uspořádání naší země. Senát je skutečně zejména pojistka ve chvíli ústavní krize, pojistka proti uzurpování si moci poslaneckou sněmovnou, pokud v ní převládnou hlasy stran, škodících zemi. Zatím tato funkce senátu nebyla tak zřejmá, protože lidé volili v předchozích dvou volbách do senátu podle stejného, stranického klíče, jako do poslanecké sněmovny a tak senát svými rozhodnutími kopíroval vůli sněmovny.

Teprve letos si voliči uvědomili, že typ volby je jiný a tak byli voleni lidé skutečně většinovým systémem. Tím se stal senát tím, čím má být. Díky letošní volbě padl už na příklad pod stůl hloupý zákon o volbách do obecních zastupitelstev, podle kterého by ve většině obcí nemohli sestavit vůbec zastupitelstvo.

Senát má samozřejmě celou řadu dalších úkolů a pravomocí a jsem přesvědčen, že zejména v teprve rodící se demokracii je velmi potřebný.

Jakým způsobem bude vymezen Váš senátní obvod po ukončení existence okresů ?
Senátní obvody zůstanou stejné i po zániku okresů. Budu tedy senátorem těch, kteří mne volili. A samozřejmě že i jejich sousedů, kteří volili někoho jiného, či k volbám nešli.

Kde a jak s Vámi budou moci občané navázat kontakt ?
Jednak už na volebních letáčcích jsem uveřejnil spojení na mne. Budou ještě další, až se mi podaří zřídit si kanceláře a budou známy telefony a faxy do těchto kanceláří. Adresu kanceláře v Litoměřicích a ve Slaném zveřejním v tisku. Kontakt nemusí být ale jen v kancelářích, rád přijdu, budu-li pozván, za kýmkoli. Navíc je zde možnost počítačového spojení.

Funkce senátora je v první řadě zákonodárná, nevyhnete se ale určitě aktuálním problémům regiónu. Z pohledu města Lovosic se proto ptám na Váš názor na první verzi rozdělení Litoměřického okresu na spádová území jednotlivých měst?
Návrh spádových území jednotlivých měst je třeba brát jako první, nepříliš šťastnou verzi, kterou je třeba upravit a třeba, jak ukáže život, i upravovat nadále v budoucnu.

Jakým způsobem si představujete skloubení Vaší původní profese evangelického faráře s časově náročnou senátorskou funkcí ?
Nemyslím si, že je možné pracovat jako senátor a na plný úvazek ještě vykonávat jiné náročné povolání, jako je například povolání duchovního. Na funkci faráře jsem rezignoval a v církvi budu pracovat jako řadový člen, kterému však zůstane pověření k farářským úkonům jako je eucharistie, křest a podobně.

V tomto čísle našeho časopisu, shodou okolností prvním nejen v novém roce ale i v novém století i tisíciletí, se nad úlohou křesťanství ve třetím miléniu zamýšlí představitel nejstarší křesťanské církve, lovosický římskokatolický farář P. Kośmidek. Jak Vy vidíte úlohu křesťanství v tomto horizontu?
Budu oponovat.: Já žiji již rok ve třetím tisíciletí, které podle zdravého selského rozumu začalo už 1. 1. 2000. Ono je to stejně jen takové lidské počítání, protože od narození Krista uběhly minimálně už 2004 roky. Když totiž ustanovovali naši předkové křesťanský letopočet, tak se o pár let „sekli". Pán Ježíš se narodil tak kolem roku 4 - 5 „před Kristem".

Dále se necítím být příslušníkem nějaké mladší církve, než je římskokatolická, chápu všechny křesťanské denominace jako součást jedné církve, jako společné dědice téže tradice.

Ale nyní již vážně na Vaši otázku: Úlohu církve vidím ve velmi podobném poslání, které měla církev na počátku křesťanského letopočtu. Naše „postmoderní" společnost a společnost antická mají mnoho společného. Ta před dvěma milenii byla dokonce ještě krutější, posedlejší sexem i drogami a mnohem nespravedlivější než je ta naše. A přeci církev svou nabídkou lásky, lidské solidarity, lidské rovnosti, sociální spravedlnosti, péčí o handicapované atd atd dokázala tu neuvěřitelně krutou antickou společnost oslovit, dát ji novou vizi a naději. Přesně tento úkol stojí před církví i dnes. Bude však musit, stejně jako to udělala církev tehdy na počátku, vyjít z gheta svých (tehdy židovských) tradic a začít skutečně plnit své poslání sloužit tomuto světu v jeho potřebách, jak to od ní chce Kristus a musí přestat být muzeem barokní zbožnosti, do kterého mají přístup jen zasvěcení.

Co vzkážete našim čtenářům do tohoto tak ojedinělého jubilea?
Jako senátor chci vzkázat: Nevzdávejme důvěru v demokracii. Nenechme se otrávit těmi, kteří tu krásnou hru svobodného života kazí a faulují a kradou a já nevím co ještě. Hrajme poctivě a nebojme se nutit k poctivosti i ostatní.Začněme se chovat konečně jako svobodní, slušní, důstojní občané svobodného státu.

A jako duchovní chci vzkázat vlastně skoro totéž: Přečtěme si ten krásný příběh z Bible o cestě božího lidu z Egypta do země svobody. Vždyť to byla zezačátku jen tlupa uprchlých otroků s návyky podlézání, křivení zad, kradení, korupce a všeho toho dalšího, co nesvoboda člověka naučí. Trvalo čtyřicet let, než se z nich stal hrdý, svobodný, čestný národ, hodný vstoupit do země svobody. My máme za sebou teprve jedenáct let. To je ještě dost času na to, abychom se polepšili! Celých 29 let! Tak neztrácet naději a víru - naštěstí nejsme tady na tuto planetu ani na své životy sami, máme mocného pomocníka: Toho, jehož víc jak dvoutisícileté narozeniny slavíme.

Zdeněk Bárta