Vlasta Tinková

Jen chvíli

Dvacátého osmého října 1918

V pražských ulicích došlo toho dne po přijetí mírových podmínek rakousko-uherskou vládou 27. října 1918 k spontánním manifestacím a představitelé Národního výboru, tzv. „mužové 28. října“, využili tento okamžik k vyhlášení nazávislého československého státu a k převzetí moci. Do ulic vyslali sokolské hlídky a s vojenským velitelstvím uzavřeli dohodu o nezasahování. Večer byl Národním výborem schválen zákon o vytvoření československého státu. Převrat proběhl velice klidně, bez potyček s rakouskou policií a armádou. V dalších dnech došlo k převzetí moci místními národními výbory v českých zemích s většinou českého obyvatelstva.

Události 28. 10. 1918 byly velmi důležité pro mezinárodní uznání Československa. Reparační komise pařížské mírové konference v roce 1919 uznala 28.10.1918 za den vzniku československého státu; od tohoto roku se v tento den slaví státní svátek.

28. října 1945 bylo vyhlášeno znárodnění klíčového průmyslu, dolů a peněžnictví v ČSR (Den znárodnění).

28.10.1968 vyhlášen ústavní zákon o československé federaci.

Ze staré české pranostiky

Roku 1766 vytiskl v Praze Karel Josef Jaurnich „Pranostyku selskou aneb Knížku o povětří a zprávě, kterak spůsobnost času přes celý rok přezvěděti a poznati se může, rok od roku trvající, nyní znovu s pilností přehlídnutá a rozšířená“. Autor se v knize věnuje každému jednomu měsíci a popisované přírodní jevy a zákonitosti přispěly vzniku nových variant i pranostik dříve nezaznamenaných.

Co se praví o měsíci říjnu?

Říjen

Když listí z stromův nechce padati,
studená zima, věz, má nastati,
housenek mnoho v létě nastane,
ovocím, stromům kteréž jsou škodné,
květ zžírají, řepy usušují,
na žádné bránění nic nedbají.
Však října máš je snažně páliti,
února hnízda jejich hned kaziti.
To čiň prvé, než léta dočekáš,
potom je spolu s těžkostí shlédáš.
Nebo jak slunce teplo své vydá,
hned se jich všudy mnoho rozlézá,
sem tam po štěpích se rozcházejí,
až bez ovotce tak zůstávají.
Protož můžeš-li jim tak obrániti,
budeš moci ovotce nějaké míti.
Kolikerého dne toho měsíce snih napadne,
jako spadne-li nejprve jedenáctého října,
tehdy jedenmecímakrát sníh přes zimu pršeti bude.

Písmák Jan Korbel (1776) toto poslední dvouverší použil takto:

Kolikátého dne sníh napadne
tolikráte tu zimu padat bude.