| Lovosický dnešek 6/2000 | strana 3 | |
|
13. června je den bohyně Athény. Bohyně Athéna, u Římanů známá jako Minerva, je symbolem harmonie mezi sílou a moudrostí a je patronkou všech druhů umění.
23. červen, předvečer svatého Jana. Předvečer svatého Jana byl tradičním časem meditací v očekávání nejsevernějšího východu Slunce.
24. červen je zasvěcen bohyni štěstí Fortuně. Tento den je také svátkem Jana Křtitele a je oficiálním dnem letního slunovratu. Na oslavu vrcholu roku a slunečního svitu je zvykem pálit ohně na kopcích. Tradiční místa svatojánských ohňů bývají často tam, kde se v dřívějších dobách pozorovalo slunce.
Z dětství si pamatuju
zatažené obzory,
konejšivé šumění,
sedávala jsem pod střechou
a pozorovala mokrý svět,
jak se omývá, jak jasní.
Milovala jsem
bubnování deště na sklo,
šeptání ve stromech.
Tvoříme se
od nejranějšího dětství,
zářící jádro
je v nás neměnné.
Jen zapomenout nesmíme,
že to, co nám tehdy
připadalo jako zázrak,
je zázrakem i teď.
Že prší stejně,
stejně se zvedá mlha,
po hladině jezera
stejně tančí padající kapky,
stejně voní zem.
Zapomenout na nic,
co žije vedle nás,
tiché a nenápadné,
trvalé.
(Ostrovy ticha)
Hlavními hybnými silami současného lovonovinového stroje jsou ing. Hrdina s manželkou, pan Šanda - a podle mého soudu - ing. Hozmanová (která byla už u zrodu prvních lovosických novin, stejně jako já a další, kteří už se věnují jiným činnostem). Tím ovšem nechci snižovat zásluhy ostatních členů redakční rady, například našeho dvorního fotografa, pana Mirka Nesvarby, ale i dalších mnoha přispěvatelů, autorů a spolupracovníků. Pochvalnou zmínku si zasluhuje i Helioprint, tiskárna pana ing. Pospíšila, který za ta léta - dík rostoucím zkušenostem i technickým možnostem - stále zlepšoval vzhled novin až na dnešní velmi solidní úroveň.
Vracím se k té stojedenáctce. Při rovnání osobního archivu mne napadlo počítat. Z tohoto počítání rezultovalo číslo 111, stojedenáct příspěvků a prací, z toho bylo 74 křížovek, 29 článků a 8 jiných drobných prací. Napsal a nakreslil jsem toho pro lovosický tisk mnohem více, ale protože mé práce byly z větší části z oboru zábavy, dostávaly před nimi - celkem logicky - přednost zprávy ze života města. To je přece hlavní smysl novin a tak nějaké povídky a jiné srandičky se otiskují, jen když pro ně zbude místo, nebo když je žádoucí noviny zpestřit. Vím, že jsou lidé, kteří toho pro lovosická periodika napsali mnohem více, než já (například zrovna ing. Hozmanová, ale nejen ona), přesto mám z té práce radost a bez falešné skromnosti se musím pochválit. Možná, že bych publikoval v Lovosickém dnešku více prací, ale je se mnou jedna potíž (z hlediska šéfredaktora): pořád se vznáším metr nad zemí a věcně píšu jen v případě, že dostanu za úkol jisté téma zpracovat. Ale - jak jistě usoudíte i bez mé nápovědy - i takoví janci jsou třeba a to i ve velmi seriózních novinách. Spolu s básníky a výtvarníky vnášejí žluť, zeleň a jiné živé barvy do šedi všedních, byť sebevíc důležitých zpráv.
Píšu pro vás rád a jen v skrytu duše doufám, že alespoň některým z vás občas udělám radost. Jestli je to pravda, tak to mé lehké psaní má alespoň nějaký smysl....
| Jarda Čampulka |
| Lovosický dnešek 6/2000 | strana 3 | |
|