Lovosický dnešek 3/2000 strana 3 Predchozi stranka Dalsi stranka

Vlasta Tinková:

Začnou osychat cesty

Začnou osychat cesty
a začne vonět země,
závrať,
záblesky slunce,
nepolapitelný vítr
v holých korunách,
něco svěžího ve vzduchu,
co se vždycky s březnem vrací,
jen u lesa,
ve stínu,
se bude bělat sníh,
stopa včerejška,
ze které zítra
nezbude už nic.

(Ostrovy ticha)


Zasloužil se o stát

Dne 7. března vzpomeneme 150. výročí narození prvního presidenta Československé republiky, Tomáše Garriguea Masaryka. Přestože Československo již neexistuje, TGM pro nás, občany České republiky, zůstává vzorem nejen politika, ale zvláště člověka moudrého, mravného a pravdivého. Jeho současníci ho považovali za klasický vzor muže a ducha, prostí lidé ho milovali. V mnoha městech byly ulice nazvány jeho jménem - v Lovosicích to byla Masarykova třída (dnešní Osvoboditelů) a Masarykovy sady (nyní Sady Pionýrů). Po obsazení Lovosic hitlerovským Německem byla pojmenování zrušena.

V prvních březnových dnech bude v Praze na Hradčanském náměstí odhalen Masarykův pomník (autor Otakar Španiel); tím splatí Pražané svůj dlouholetý dluh - v Praze socha presidenta nikdy nestála. K výročí byla také vydána příležitostná poštovní známka v nominální hodnotě 5,40 Kč - námětem známky je rytecký přepis Bohumila Heinze Dětem z r. 1938 s obrazem presidenta T. G. Masaryka, držícího v náručí děvčátko v národním kroji.

Památku presidenta bychom nejlépe uctili, kdybychom se řídili jeho krédem - "nebát se a nekrást"!

E.H.


Vzpominky a uvahy

Kapmpak se poděly vlaštovky?

V neděli jsem se probudil ptačím čiřikáním. Ne že by to byl zvuk, který by mi byl protivný, naopak, samozřejmě, ale ono to čiřikání připomínalo vlaštovčí zpěv. Už i v tom polospánku na samé hranici probuzení jsem si uvědomil, že jsem vlaštovku neviděl velice dlouho. V mém mládí to byl úplně běžný pták a neminul rok, aby na našem domě v Kladně si alespoň jeden pár neudělal hnízdo. A Kladno, jak račte jistě vědět, určitě nebylo a není vesnice, na níž se snad tito krásní ptáci a vynikající letci ještě dodnes drží. Jejich leteckými kousky při pronásledování hmyzu jsem se dokázal bavit velmi dlouho, nepřetržitě i několik desítek minut. Byl jsem také jednou svědkem, jak bravurně unikla vlaštovka při útoku dravce, snad to byl jestřáb, ale zřejmě nějaký deviant, neboť tito lovící ptáci instinktivně vědí, že vlaštovky a rorýsi jsou nad jejich síly. Jsou totiž mnohem rychlejší, neboť dokáží i dosti dlouhou dobu letět rychlostí vyšší, než dvěstě kilometrů za hodinu a k tomu navíc i velice obratně manévrovat. A já bych dodal, že pro takového jestřába je vlaštovka sousto, které mu snad nestojí za tolik námahy... Jó - takhle holub, to by bylo něco jiného, ale ten výběr je věcí jestřába.

Snad je nedostatek vlaštovek způsoben úbytkem hmyzu a že hmyzu ubylo, není se co divit: ubylo totiž celkově hospodářských zvířat, tedy také hnoje a dalších odpadů, ze kterých například mouchy získávají potravu. Koně byli již před padesáti lety nahrazeni stroji, traktory. Těch pár, kteří ještě zůstali pro práci v lese a běhají na závodištích, už to nevytrhne. Ostatního dobytka - skotu, ovcí, koz rovněž ubylo z jaksi hospodářských a obchodních důvodů. Jen vepři se snad drží na úrovni starých počtů, nebo je jich dokonce více. Řekl bych také, že se nyní ve městech pěstuje méně zvířat, než dříve, proto i výskyt hmyzu a také vlaštovek je takový, jaký je. Nelze podcenit ani vliv různých prostředků - insekticidů, které nadělaly velikou spoušť v muší populaci. Prostě a jednoduše: vlaštovky nemají co chytat a to je pravda i v případě, že bych se v některém ze svých vývodů mýlil. A tak už jen na vsi - a to nikoli hojně - lze zahlédnout ptáčka v modročerném smokingu s bílou náprsenkou a frajerskou červenou korunkou, který s mouchou v zobáčku spěchá nakrmit svého potomka. Nejspíše mouchou, kterých pochytá denně - podle ornitologů - až dvěstě kusů ... Vzpomenu si vždy na tento fakt, když mi do bytu vlétne masařka, nevyhnatelná a nepolapitelná.

Nevím, jak je to dlouho, časová souvislost mi uniká: před lety si vlaštovky udělaly hnízdo v roku kuchyňského okna našeho lovosického bytu. Trochu mne tenkrát štvalo, že okenní plech byl samé bílé skvrny, ale protože ty ptáky mám rád, ihned jsem jim to odpouštěl. Dnes bych ani nemrkl pro nějaké to ptačí hovínko. Bohužel není komu co odpouštět. Tak už tedy jenom vzpomínám...

J.Č.


Kdo přilétá v březnu?

Jakmile odlétnou havrani, brzy se objeví první opeření pěvci: špačci. Bývá to nejčastěnji v posledním únorovém nebo prvním březnovém týdnu. Někdy, vyjímečně, se nedočkavý navrátilec objeví už počátkem února.

Nejdříve přilétají špaččí samečkové a za pár dní se objeví i samičky. Zpočátku se špačci drží v hejnech u silnic a všude tam, kde je pod sněhem vidět zem - jedině tam mohou najít skrovnou obživu. Ráno a navečer létají k blízkým osadám a vyhlížejí si místo, kde by se chtěli usadit.

(dokončení na str. 4)

Lovosický dnešek 3/2000 strana 3 Predchozi stranka Dalsi stranka